Jaké to asi muselo být, pohybovat se v přítomnosti samotného francouzského krále Ludvíka XIV., kterého si historie pamatuje jako Krále Slunce? Upřímně řečeno, asi bychom takový zážitek nemohli nikomu doporučit.
Špína a smrad na každém kroku
Kromě toho, že dnes již velmi dobře víme, jak špatná byla tehdejší hygiena a jaký zápach se musel linout honosnými královskými zámky, ani samotné Jeho Veličenstvo na tom nebylo o mnoho lépe. Nejenže bylo tehdy koupání téměř neznámé slovo, ale ani zdravotní problémy králi na atraktivitě nijak nepřidávaly. Třeba taková královská ústa se podobala spíše páchnoucímu vstupu do podsvětí.
Bolavý zub léčili projímadlem
O zdravotním stavu Ludvíka XIV. se do dnešní doby dochovaly velmi podrobné záznamy, které si tehdy jeho lékaři vedli. A je to opravdu zajímavé a dlouhé čtení. Dozvíme se v něm třeba o operaci řitní píštěle, ze které se brzy na to stala mezi dvořany doslova móda, ale také o mnoha a mnoha zubařských zákrocích, které v průběhu svého života panovník podstoupil. K více než špatnému stavu jeho chrupu ale bohužel vedla také právě péče jeho zubařů. Například léčba bolavého zubu projímadlem, kterou podle záznamů podstoupil ve svých osmatřiceti letech, jistě nevedla k ničemu jinému, než dokonalému vyprázdnění dalšími nemocemi sužovaného královského těla.
Nešikovný zubař poničil, co mohl
Takový zákrok sice nebyl šťastný – a z pohledu bolavých zubů patrně ani nijak zvlášť účinný, ale to, co přišlo v dalším roce, Král Slunce asi nečekal. Znovu se objevily problémy, do značné míry způsobené nedostatečnou, lépe řečeno zcela chybějící ústní hygienou. Dásně a pravá panovníkova tvář byly oteklé, bolest jej ničila. Královský zubař tehdy došel k jednoznačnému závěru, že je nutné bolavou část úst zbavit pro jistotu hned několika zubů. Svého úkolu se ale bohužel chopil s takovou vervou a tak nešikovně, že Ludvíku XIV. poškodil celou horní čelist, v níž zůstala otevřená rána. Lékař ale nepovažoval za nutné takovou drobnost ošetřit, a tak se brzy vše zanítilo.
Král, nebo páchnoucí stoka?
Vinou zubaře se z krále stala doslova páchnoucí stoka, muž, s nímž bychom u jednoho stolu rozhodně sedět nechtěli. Propojení úst a nosu způsobovalo, že třeba víno, které vypil, vytékalo nosem ven. Nakonec proto podstoupil ještě další operaci, která se částečně podařila a jeho problémy byly alespoň o poznání menší. To ale neznamená, že by se svého zápachu, který jej doprovázel na každém kroku, zbavil úplně. Už jen proto, že slovo koupel prakticky nepatřilo do jeho slovníku, o čištění zbytků pochroumaného chrupu nemluvě. Realita byla zkrátka velmi odlišná od přikrášlených filmových záběrů.
Zdroj: frenchglimpses, washingtonpost, thisisversaillesmadame
KAM DÁL: Slepý král bojoval do posledního dechu: Udatnost Jana Lucemburského uctil i jeho nepřítel.
