Polsko se již více než dva týdny bránilo invazi německých vojsk z 1. září 1939. 17. září se k německým vojskům přidala ta sovětská. Sovětský svaz si přišel pro svůj díl kořisti. Dohodl se na tom o necelé tři týdny dříve s Německem. Podle této dohody na sebe vzájemně tyto dvě země nezaútočí. Tajný dodatek smlouvy, která se zapsala do historie jako Pakt Molotov-Ribbentrop, pak stanovil linii německé a sovětské sféry vlivu v Pobaltí a Východní Evropě.
Polsko přestalo existovat
Rudá armáda se na Polsko vrhla s 600 tisíci muži. Polsko, vysílené bojem proti Německu, mohlo bojovat jen s asi třetinou vojáků. Jejich jednotky byly také hůře vyzbrojené a se špatným výcvikem. Hned v první den bojů navíc polské vedení vydalo rozkaz neklást sovětským okupantům odpor a snažit se zajistit si průchod do Rumunska nebo Maďarska. Bojovat měli pouze tehdy, pokud by na ně Sověti stříleli, nebo je chtěli odzbrojit. To však nevyslyšelo mnoho polských vojáků a dohoda o neútočení nebyla přijata ani ze strany Rudé armády. Tlaku dvou armád nešlo odolat. Rudá armáda a wehrmacht sice zabíraly Polsko různou rychlostí, obě strany ctily vzájemnou dohodu a předem vytyčenou linii dodržovaly. Varšava složila zbraně 28. září. Téhož dne se Sovětský svaz a třetí říše definitivně dohodly na rozdělení zničeného polského státu.
Poláky decimovali Němci i Sověti, každá země jinak
Němci na území Polska okamžitě zahájili rasové čistky. Sověti dělali to samé, jen postupovali podle třídního původu. Sovětský svaz také ihned začal na dobytém území kořistit a svůj lup posílat domů. Pračky a splachovací toalety tehdy ještě nebyly, a tak se vojáci spokojili třeba jen s oblečením, léky, ale také jehlami, nitmi či noži. Již v říjnu se na okupovaném území konaly volby do shromáždění lidové západní Ukrajiny a západního Běloruska, které formálně potvrdily přičlenění polského území k Sovětskému svazu. Před vánoci přestala existovat polská měna zlotý a byl zaveden rubl. Nad Polskem byla ustanovena nová civilní správa, začalo vystěhovávání lidí podle třídního původu, na školách se objevila propaganda, oficiálním jazykem se stala ruština a ukrajinština. V silně katolické zemi se zavíraly kostely, zanikly různé kulturní spolky i noviny. Začalo zatýkání, mučení a deportace odpůrců sovětského režimu; perzekvovány byly statisíce lidí.
Masakr v Katyni
Po pádu Polska až do roku 1940 bylo v různých koncentračních táborech na území SSSR shromážděno 15 000 válečných zajatců důstojnických hodností, k nimž bylo připojeno ještě asi 10 000 příslušníků inteligence (většinou rezervistů) zajatých mimo bojové operace. Tehdy sovětské vedení reprezentované Stalinem, Molotovem a nechvalně proslulým Berijou usoudilo, že není žádoucí, aby se „prominentní váleční zajatci“ obecně nepřátelsky smýšlející vůči SSSR a komunismu vůbec vrátili domů. Rozhodlo se je povraždit. Celkem stalinská policie NKVD postřílela v katyňském lese, v Charkově a na dalších místech na 22 tisíc Poláků. Kromě vysokých důstojníků byli mezi oběťmi také intelektuálové, policisté, duchovní a další. A také tři stovky Čechů. Masové hroby byly nalezeny německými vojáky již během války. Nález byl zveřejněn a viník odhalen. Ve světě byl však tento nález považován spíše za hitlerovskou propagandu. Moskva obratem z masakru obvinila Němce a nepřímo dokonce i polskou exilovou vládu. V devadesátých letech byly ještě u ruských vesnic Mednoje a Jamok a poblíž dnes již ukrajinského Charkova nalezeny další masové hroby. Oběti byly střeleny do týlu, některé byly probodnuty bajonetem. Spekuluje se, že tento masakr byl zosnován díky Stalinově touze po odplatě za porážku Rudé armády v roce 1920, chtěl také zbavit polský národ jeho intelektuální a armádní elity. Moskva pravdu přiznala až v roce 1990 během vládnutí Michaila Gorbačova, tedy téměř půl století po zločinu.
Zdroj: ct24.cz, webcitation.org, wikipedia
