Vtipy o zlatou mříž nebylo dobré vyprávět před cizími lidmi
15.08.2020 | Zdeňka Nezbedová

Vtipy O zlatou mříž znali všichni, ale někteří se jich báli

Vtipy z kategorie O zlatou mříž byly samozřejmě velmi oblíbené, ale jejich vyprávění se muselo řídit mnoha pravidly. Z nich to nejdůležitější bylo nevyprávět je před nikým, koho by člověk dobře neznal. Nebylo totiž jisté, jak by takový posluchač s vtipem naložil - zda by se zasmál a napůl tajně ho šířil dál, nebo by se šel pochlubit třeba na vedení podniku nebo na schůzi KSČ, jakého zrádce režimu objevil.

Šlo zkrátka o určité riziko, protože zákony již od roku 1948 hovořily jasně. Ublížení na cti prezidentu republiky se trestalo vězením na jeden měsíc až jeden rok a pokud by byla urážka řečena přímo preizdentovi, šlo až o tři roky. „Důkaz pravdy ani důkaz omluvitelného omylu se nepřipouštěly,“ uvádí ve sté stati ‘Uražka hlavy jako trestný čin?’ Veronika Bílková. Není nutné se zmiňovat o tom, že po propuštění měl takový člověk problémy například se shánením zaměstnání a podobně. A co vlastně zákon na ochranu lidově demokratické republiky postihoval? Nešlo jen o prezidenta tehdy Československé republiky, ale také o představitele dalších spřátelených států. Celkem bylo podle tohoto zákona odsouzeno na tisíc lidí.

Za prostý vtip mohlo hrozit i vězení

Zakázané ovoce...

Je logické a lidské, že čím víc jsou některé věci zakazovány, tím lákavější jsou. A tak právě v těchto letech vznikalo a vyprávělo se nepřeberné množství vtipů, utahujících si právě z aktuálního prezidenta republiky, případně soudruhů z ostatních zemí. Ostatně, co jiného také lidem zbývalo. Proto se jich také objevovalo požehnaně a dnes na takový vtip narazíme jen málokdy. Není to zakázané, nebezpečné, a tím to ztrácí značnou část své podstaty. I když i dnes bychom na ústavní činitele nějaký ten vtípek našli. Jaké vtipy se tedy do kategorie O zlatou mříž daly zařadit? Jednoduše každý, kdo si pohrával s myšlenkou, že má zřízení nebo snad představitelé státu nějakou chybu, jako byla třeba reakce na otázku, co je to vlastně ten socialismus. Odpověď, že jde o zřízení, které neobyčejně směle překonává problémy, které si samo přidělává, jistě odpovědné orgány nepobavila tak jako běžné lidi.

Dnes si takové omezení představit neumíme a jsme rádi. Prezidentský úřad si ale i tak zalouží úctu a vážnost, a to jak od veřejnosti, tak i od toho, kdo jej vykonává.