Manžel jí zemřel před pěti lety. Odešel náhle, o to větší to byla rána nejen pro Pavlu, ale i pro jejich děti. „Vždycky jsme si říkali, že bychom jednou chtěli takto svět opustit. Rychle, bez litování od okolí. Jenomže v našich plánech nám bylo o dvacet let více,“ usmívá se dnes hořce žena, která se ale s ranou osudu poprala statečně. „Nikdy jsem netrpěla na sebelítost. Manžela mám stále v srdci, ale ještě chci žít,“ říká.
Holka, možná je to naposledy
Nabídka na dovolenou přišla v době, kdy Pavla přemýšlela, co ji ještě čeká. „Snad poprvé v životě jsem měla depresi. Několik týdnů jsem si myslela, že je všechno u konce. A přitom se stará vůbec necítím. Všechno je to o tom, jak si to nastavíte v hlavě.“
S kamarádkou do Egypta odletěly jen týden poté, co se rozhodly. Jak sama Pavla říká, nebylo na co čekat, nové výzvy je očekávaly. „Těšila jsem se jako malá holka. A nebudu si na nic hrát, chtěla jsem si také užít sex. Jak jsem byla pořád ještě trochu rozhozená, tak jsem si říkala: holka, možná je to naposledy, kdo ví.“
Svaly a testosteron
Hotel si vybraly na úrovni, služby také. Nakonec, ani jedna neměla hluboko do kapsy, tak proč neutratit pořádný balík. „Na co mi budou peníze, až umřu? Jasně, dávám dětem, ale také z nich chci něco mít. Takže jsme si zaplatily to nejlepší, co bylo možné. A samozřejmě se kolem nás začali motat mladí kluci.“
Zčásti ze zdvořilosti, zčásti proto, že „cítili“ bohaté paničky, se k nim měli muži o třicet i čtyřicet let mladší. „Věděla jsem, o co jde. Ale také mi to imponovalo. Šedesátiletá babka má kolem sebe svaly a testosteron. Co víc si přát? Chtěla jsem toho prostě využít,“ přiznává Pavla.
Nic vysněného se nekonalo
Když jí jeden z mladíků nabídl, aby si s ním večer vyšla, potvrdila mu to. Vyzvedl ji, nasedli spolu do auta a jeli... „Netušila jsem, kam mě veze. Byla jsem fakt blbá, co si budeme namlouvat. Když jsme asi po hodině zastavili, čekala jsem romantiku, možná i večeři při svíčkách a pak divoký sex. Nic z toho se nekonalo.“
Annu obestoupilo pět mužů a začali na ni něco halekat. „Vůbec jsem nevěděla, co po mně chtějí. Začala jsem řvát, ať mě nechají, oni šermovali rukama a pořád mluvili. Myslela jsem, že chtějí peníze, tak jsem zahodila kabelku a utíkala pryč. Stopem, což byla další blbost, jsem se dostala do hotelu. Kabelku jsem ráno našla na recepci, prý ji tam nechal nějaký mladík. Dodnes nevím, co to mělo znamenat. Ale je mi jasné, že takhle už na dovolenou nikdy nepojedu.“
(na přání čtenářky je v článku změněno jméno, fotka je ilustrační)
KAM DÁL: Mami, žiju s kriminálníkem, musela přiznat Anna. Přátelé vědí, že nezná pravdu.
