Na horké ukrajinské válčiště si proklestil cestu rovněž samohybný protivzdušný systém 9K37 Buk. Jde o léty prověřený zbraňový prostředek, který využívají obě strany konfliktu. Je určen k ničení vzdušných cílů – letounů, vrtulníků, dronů operujících v nízkých či velkých výškách a také střel s plochou dráhou letu či chytrých pum.
Ještě nepatří do starého železa
Jeho vývoj začal na začátku sedmdesátých let a do služby vstoupil v roce 1980. Systém prokazuje i více než 30 let od zařazení do aktivní služby, že ještě nepatří do starého železa. Jedná se o pokračovatele systému středního doletu 2K12 Kub, který vstoupil do služby v roce 1967. Buk je komplexním prostředkem na ovládání, nemůže jej ovládat jeden člověk, ale náležitě vycvičený personál.
Nicméně Buk si to kompenzuje svou smrtonosností, kdy je skoro šestimetrová raketa na tuhé palivo o hmotnosti 700 kg schopna sestřelit letoun z výšky až 25 km. Dostřel nejnovější verze raket pak činí i přes 40 km. Proto je Buk hrozbou nejen pro vojenské, ale také civilní letouny. Odborníci na vojenskou problematiku připomínají, že pokud raketa zasáhne svůj cíl, je jeho likvidace téměř jistá.
Proto protiletadlový systém, ač je jeho ochrana omezená a ničí jej například obávané americké salvové raketomety HIMARS v ukrajinských službách, používají obě strany konfliktu.
Zlikvidoval i civilní letoun se stovkami cestujících
Buk se smutně zapsal do historie, když raketa systému, který používali proruští separatisté, zničila v roce 2014 civilní letoun MH17 nad Ukrajinou. Téměř 300 lidí přišlo tehdy o život a Rusové vytrvale popírali (a popírají dodnes), že by za činem stáli tehdy právě separatisté, kteří na východě Ukrajiny operovali po anexi Krymu. Důkazy jsou však dnes již nezvratné i přes halasnou a neutuchající ruskou propagandu.
Ukrajině mimo jiné dodala Kub Česká republika, která patřila od začátku konfliktů k nejštědřejším státům, co se týče vojenské pomoci napadenému státu.
Modernizace jako nezbytnost
Buk je průběžně modernizován, v současné době existuje několik verzí systému, a to Buk-M1-2 a Buk-M2, které jsou osazeny novými střelami. Od roku 2013 se pak vyrábí i nejnovější varianta bojem osvědčeného systému s názvem Buk-M3. Pokud jsme hovořili na jiném místě o dostřelu základní verze, tak právě dostřel rakety vypalované systémem Buk-M3 má činit až 75 km. A to je už hrozba v podstatě pro všechny letouny. Existuje i námořní verze Buku. Tyto verze systému měly být dodávány od roku 2014.
Buk byl v minulosti nasazen v mnoha konfliktech, kdy se účastnil například války v Jižní Osetii, druhé války o Náhorní Karabach, války na východní Ukrajině od roku 2014 a nynějšího ozbrojeného konfliktu na Ukrajině, který začal před dvěma roky.
Vzhledem ke své účinnosti tvoří dodnes součást výzbroje postsovětských republik, ale nejen jich. Systém používá například Indie, Severní Korea, Sýrie nebo Venezuela. Jiným provozovatelem je také Čína. Svou verzi systému vyrábí ruský spojenec Írán.
I když existují samozřejmě modernější západní protivzdušné systémy, Buk odvádí i v současných konfliktech velmi dobré služby. A ví to jak Rusko, tak Ukrajina.
Zdroj: Defence Blog, Defense News, Eurasian Times
KAM DÁL: Ruský raketomet TOS-2 jako likvidátor života: Rozmetá na prach opevnění i vojáky.
