Rodiče zavírali děti do klecí a věšeli je z balkónů. Dělali z nich vystresované blázny

Dětské klece jsou z dnešního pohledu spíš mučícími nástroji, než cokoli jiného
Zobrazit fotogalerii (2)
  |   zajímavost

Zavřít dítě do klece a pověsit ho z balkonu. Šílená představa, při které nejen maminkám naskakuje husí kůže. Celkem nedávno to však byla drsná realita. Cílem bylo dopřát miminku čerstvý vzduch. Z prcka se však často stával labilní a vystresovaný člověk. Ještě děsivější je, že tuto metodu nepřímo doporučoval i jeden z předních pediatrů své doby. Důvody jsou snad ještě bizarnější než samotný vynález.

Žárovka, internet, kolo atd. Je mnoho vynálezů, které doslova změnily svět. Dětské klece se k nim neřadí. Přesto se používaly několik let v Anglii a zejména v USA. Zásadní myšlenka byla, aby dítě trávilo co nejvíc času na čerstvém vzduchu a na slunci, což doporučoval už v roce 1897 pediatr Luther Emett Holt v hojně rozšířené knize The Care and Feeding of Children. Mimochodem, moderní studie, jako je třeba ta, která byla publikována v roce 2009 v časopise Journal of Enviromental Psychology, mu dávají za pravdu.

Jde spíš o to, jak kdo rady pochopí. Rodiče po přečtení Holtovy publikace začali dávat děti například na střechy. Zmíněný lékař asi netušil, kam až jeho dobře mířená upozornění povedou. Faktem ale také je, že od 20. do 50. let minulého století nebylo příliš možností, jak potomky dostat ven, resp. ve městech téměř neexistovala vhodná místa. A tak si to lidé vyřešili po svém.

Průkopnice paní prezidentová

Vynález dětské klece si v roce 1922 nechala patentovat americká byznysmenka Emma Read. V té době ale nešlo o novinku. Už v roce 1906 v kleci „venčila“ v New Yorku svou dceru Annu pozdější první dáma USA Eleanor Roosevelt. U sousedů se to však nesetkalo s pochopením, po zásahu policie byla klec odstraněna. 

Boom této metody však přesto nastal, i když až o několik let později. A kupodivu ne za velkou louží, ale v Londýně. V té době klec „vytunili“ malou stříškou, která dítě chránila ve špatném počasí. Viset si tak „vesele“ mohlo prakticky kdykoli. Dokonce mělo k dispozici malou postýlku v podobě polštáře, takže se klidně mohlo i prospat.

Klece nevydržely váhu dítěte

Nutno říct, že maminky opravdu věřily, že pro své děti dělají to nejlepší. Vždyť si dítě hrálo a ony se mohly věnovat domácím pracím. Tak co řešit? Málokdo si uvědomoval, že pro citlivější mimča může být pobyt v kleci traumatizující a následky si může nést do konce života. Nejoblíbenější byly klece u členek londýnského Chelsea Baby Clubu. Ty žily v městských bytech, zahrady byly často i kilometry vzdálené. Největší boom byl v roce 1934 ve čtvrti Poplar.

Kromě psychických problémů tu však byla i další možná nebezpečí – dítě bylo vystaveno přímému slunci, samozřejmě bez ochranných krémů. Často na ně káleli ptáci, obtěžoval je hmyz apod. Rozvoj dětských klecí utnuly až přísnější zákony. Tím spíš, když se stávalo, že úchyty klece nevydržely nápor a klec i s mimčem se zřítila. Pokus o restart pak zařízení prožila v roce 1953, kdy o nich dokonce BBC natočila dokument. Tím to ale naštěstí skončilo.

Zdroje: redakce, vox.com, bbc.com

KAM DÁL: Obrovské fiasko Thomase Alvy Edisona: Vynález mluvící panenky byl historický přelom, radost ale trvala jen chvíli.