Co všechno se může stát, když člověku takzvaně „chytnou saze“? Bohužel doslova cokoliv, jak dokazuje šílený případ trojnásobné vraždy, jež se odehrála v roce 1993 v Plotištích nad Labem na Královéhradecku. Běsnění opilého Pavla Pecy, otce, jemuž se shodou nešťastných náhod dostala do ruky sekera, nepřežila ani jeho žena, ani dvě dospívající dcery. Co se tehdy v jednom venkovském domě vlastně odehrálo?
Mohl to být krásný den...
Byl krásný prázdninový den a otec rodiny se vrátil domů z práce posilněn alkoholem, který jen málokdy vynechal. Vždyť se s ním právě kvůli tomu jeho žena také již před šesti lety rozvedla. Problém byl v tom, že on ani po rozvodu nehodlal opustit společnou domácnost, a tak mezi bývalými manželi často létaly blesky. I když si muž ještě v manželství našel milenku, představu, že by i jeho exmanželka mohla mít přítele, jej dováděla k šílenství. Jednoho dne bohužel došlo ke skutečnému šílenství, jehož záchvat vyústil v krutou rodinnou tragédii.
Zatmělo se mu před očima
Když se toho dne matka jeho dvou dcer ohradila proti tomu, že je z něj zase cítit alkohol, nesl to s velkou nelibostí. Po zprávě, že chce žena, k níž stále něco cítil, strávit noc u svého přítele, se mu ale zatmělo před očima a rozhodl se, že takhle zkrátka žít nemůže a nechce. Vyběhl z domu, popadl sekeru a měl jasnou představu, co udělá – co podle jeho názoru musí udělat. O tom, jestli skutečně chtěl naposledy zabít i sám sebe, jak později vypovídal, se mohli kriminalisté jen dohadovat, ale jisté bohužel je, že ten den byl posledním pro celý zbytek jeho rodiny.
Okamžiky hrůzy nikdo nevrátí
Když se s vražedným nástrojem vrátil do domu, jako první našel svoji starší devatenáctiletou dceru, jak nic netušíc odpočívá v obýváku. Neváhal a několika ranami sekerou do hlavy ji zabil. Ta hrůza byla také to poslední, co viděla před svojí smrtí také jeho manželka. Jakmile vešla do místnosti, bez jakékoliv lítosti srazil k zemi také ji. Pak ale přišly chvíle, které se již nedají ani vysvětlit zkratem, který by samozřejmě nebyl omluvou.
Osudný návrat domů
Jediná, která ještě netušila, co se v domě stalo, byla mužova mladší dcera, teprve čtrnáctiletá dívka. Právě se vracela z koupaliště, když vrah usedl v domě k psacímu stolu a začal sepisovat dopis s vysvětlením, co a proč udělal. Z jeho řádek mrazí. Dobře totiž věděl, co udělal, a s chladnou hlavou rozmýšlel, jak naloží s poslední doposud přeživší. Měl na vybranou: mohl dívku ušetřit, nechat žít alespoň ji. On se ale rozhodl jinak…
Vrah se rozhodl špatně
Mladší dcera jej vyrušila právě při sepisování výpovědi o hrůzném činu. Vrátila se domů, ale našla zamčené stavení. Zaklepala na dveře, aniž by tušila, že si tím podepsala ortel smrti. Otec, vrah, jenž měl tou dobou již na rukou krev dvou žen, otevřel, vtáhl dívku do domu a znovu pečlivě zamkl. Dcera se vyděsila a utekla do pokoje, kde ji šílenec dostihl a připravil jí stejný osud, jako ostatním.
Klepou se mi ruce, postěžoval si
A co udělal pak? Ženy bez známek života ozdobil květinami, které našel ve váze, znovu usedl k psacímu stolu a dopsal rozepsanou zpověď. „Nyní se mi trochu klepou ruce,“ četli nevěřícně kriminalisté v později nalezeném dopise. Ano, muži, který zabil tři své nejbližší, se trochu klepaly ruce. Dopsal a odešel do místní hospody spláchnout pivem všechny události toho dne.
Kriminalisté měli jasno
Zatímco vrah popíjel alkohol, objevila jeho tchyně, žijící v sousedství, spoušť, která v domě po jeho běsnění zůstala a po prvním šoku ihned zavolala policii. Netrvalo dlouho, než si pro něj kriminalisté přišli. Nevzpíral se, nepopíral. Přiznal se ke všemu, podrobně popsal, co se stalo, proč to udělal a mluvil také o těžkém rozhodování, zda ušetřit svoji mladší dceru, nebo ne. Rozhodl se špatně, stejně jako v předchozích dvou případech. Jediné, čeho ale litoval, byl jeho vlastní smutný osud.
Z vězení už nevyšel
Vrahovi v tomto případě nepomohlo nic, ani vyšetření na psychiatrii, ani jeho neustálé vyprávění o tom, že se chtěl nakonec sám zabít. Jeho cesta do hospody ale svědčila o něčem docela jiném. Soud nakonec rozhodl, že si krutý zabiják nezaslouží nic jiného než nejtvrdší trest, který naše soudnictví zná, tedy doživotí. Skončit to ale mohlo docela jinak.
I když si Peca mohl již v roce 2012 požádat o podmínečné prominutí trestu za vzorné chování, rok před tímto termínem ve vězení zemřel. Trest se mu tak skutečně stal doživotním bez možnosti odvolání.
Zdroj: tn.nova, idnes, policie
KAM DÁL: Seriál o zločinech: Rostovský masový vrah a kanibal Čikatilo mohl řádit, protože se komunisté styděli přiznat pravdu.
