Malíř, grafik a varhaník Petr Štěpán se kromě volné tvorby věnuje i sakrálnímu umění, na varhany hraje mimo jiné v kostele sv. Gotharda. Je členem Umělecké besedy a skupiny Corpora S. Vystavoval v řadě českých měst, spolu s Pavlem Šleglem vytvořil mozaiku Nebeský Jeruzalém pro kostel sv. Lukáše v Bologni.
Drží nás tu skvělí lidé
„Pocházím z východních Čech,“ říká Petr. „Chtěli jsme kvůli mé práci blíž k Praze. Nejdříve jsme bydleli na sídlišti v Českém Brodě, pak jsme zde po různých peripetiích získali starý stylový dům. Zdejší rovinatá krajina mi není úplně blízká, drží nás tu především skvělí lidé, které jsme zde našli.“
V dětství a v mládí jsem chodil do hudebky a s hudbou žil tak nějak automaticky. Prarodiče měli statek a já měl romantickou představu, že na něm budu hospodařit, jezdit na koni a celé dny trávit v přírodě. Šel jsem sice na střední zemědělskou školu, ale chtěl jsem malovat. Dostat se na malbu na AVU bylo v sedmdesátých letech prakticky nemožné. Udělal jsem zkoušky na konzervatoř, na varhany, a v průběhu studia jsem se opakovaně pokoušel dostat na Akademii. A pak jsem se potkal s panem profesorem Ladislavem Čepelákem, výtvarníkem a milovníkem hudby. Hrál na housle a já ho doprovázel na klavír. A tak jsem se, asi díky hudební protekci, dostal do jeho ateliéru grafiky. Takže jsem vystudoval varhany s rokem skladby u Ilji Hurníka, a potom AVU.“
Hrajete v českobrodském kostele na varhany. Pomáhá dnes lidem víra i v tom, aby si v dnešním životě uchovali duševní rovnováhu?
„Víra pro mne má existenciální význam. Předali mi ji rodiče, ale později jsem si k ní musel najít vlastní cestu. V době studia na Akademii jsem navštěvoval bytové semináře organizované podzemní církví. Časem jsem si našel ještě jinou cestu - ve spiritualitě hnutí Fokoláre. Za důležité pokládám poslouchat hlas svého svědomí, svého nitra. Myslím, že bychom se měli vzájemně povzbuzovat v orientaci v současném zmatku, kdy nevíme úplně přesně, co je dobře a co ne. Je svoboda, ale kdo nemá své morální i jiné hodnoty dobře srovnané, tak se v ní ztrácí. Ráj očekávám až po smrti. Teď je příležitost pracovat, hledat, něco se svým životem udělat.“
