Myslíte si, že je možné žít pod mostem? Paní Miluše to podstoupila a nestěžuje si. Přežívala v bídě blízko pražské Palmovky, kde to žije společenským životem a kde se lidé chodí bavit do hospod a divadel. Dostala se tam ale až ve starším věku.
Přátelství bez domova
Paní Miluše přebývala tři roky pod Libeňským mostem. V té době chodila normálně do práce. V chladných měsících byla sice zima, ale „pod mostem to nebylo tak zlé,“ tvrdí pro ČtiDoma.cz.
Ve své bídě nebyla sama. Její druzi v zimě a nouzi byli slušní kamarádi-bezdomovci, kteří jí všemožně pomáhali. Když byla v zaměstnání, hlídali jí osobní věci. Když spali, plnili roli hlídacích psů a střežili ji, aby se nic nestalo. „Naštěstí jsem nebyla na ulici sama.“
Osudové chyby
Nejzásadnější omyl jejího života bylo rozhodnutí odejít z Moravy do Prahy. Odešla, když ji opustil syn, který šel pracovat do Irska. V Praze si našla podnájem, kde zaplatila kauci a pravidelně platila nájem. Jednoho dne se vrátila z práce a co nevidí. Všechny její věci byly pryč. „Rázem jsem neměla zhola nic – ani peníze, ani bydlení.“ Tím začala série průšvihů a opravdová bída.
Další memento souviselo se zaměstnáním. Práci pokladní v jedné jídelně považovala za dobrou práci, protože si vydělala příjemné peníze. Bohužel majitelka předala podnik synovi, který s ní smlouvu neprodloužil. Dodatečně se zjistilo, že za ni neplatili zdravotní ani sociální pojištění. V důsledku toho nemá nárok na důchod a musí čekat.
Byla týraná žena
V době, kdy žila s kamarády-bezdomovci, navázala kontakt s jistým mužem a rozhodla se k němu nastěhovat. Vlastnil takovou chatku, kde spolu pobývali. Zmíněný muž ovšem nebyl tak fajn jako kamarádi a začal ji týrat. Toto domácí násilí snášela víc než rok. Nevydržela to psychicky a rozhodla se spáchat sebevraždu. Lehla si na koleje a přála si, aby ji přejel vlak. Naštěstí záchrana přišla včas a poskytli jí pomoc v psychiatrické léčebně v Bohnicích.
Psychiatrická léčebna. A co dál?
„V léčebně jsem se dávala dohromady s přestávkami asi jeden rok.“ Ráda tam chodila na skupinové terapie s Radkinem Honzákem, což je podle ní velmi příjemný pán. Dodnes ale musí brát antidepresiva a potřebuje psychologickou pomoc.
V Bohnicích jí sociální pracovnice sehnala bydlení v azylovém domě ve Vršovicích. Zpočátku měla fobie chodit ven a nechtěla komunikovat s ostatními. Komunita jí ale pomohla se s tím vyrovnat. „Bylo mi umožněno být sama, když jsem chtěla být sama, a být s lidmi, když jsem chtěla být s lidmi.“
Miluše již dospěla do důchodového věku a doufá, že jí vyjde seniorské bydlení. Má také stále sílu brigádně pracovat navzdory svému psychickému stavu. Doufá, že se konečně její život obrátí k lepšímu. „Na stará kolena jsem nepotřebovala takovou zkušenost,“ vysvětluje pro ČtiDoma.cz
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Brigitte Bardot skrývá drsné tajemství: Týrali ji rodiče, to ale nebylo to nejhorší.
